Zábavná dráha · Pečení cukroví · Vánoční výprava · Předvánoční schůzka
V prosinci jsme měli celý oddíl společné schůzky mimo té první.
Skauti a skautky hráli fotbalgolf od jednoho plotu k druhému, také jsme se pobavili o politice obecně. Procvičili jsme určování azimutů, abychom to mohli použít na výpravě Vymysleli jsme, jak můžeme potěšit ostatní v době adventu a na konec jsme hráli deskovou hru o komunismu.
Světlušky a vlčata dělali zábavnou, sportovní dráhu na dopravním hřišti. Kreslili barevnými křídami různé stezky, po kterých se pak běhalo. Byly to třeba spirály, zvířecí tlapičky, kytky. Chodilo se pozadu, skákalo po sluníčkách či skákalo do dálky. Nakonec si všechny děti daly závody v rychlosti na této dráze a to dokonce dvakrát.
Další schůzku jsme už společně pekli cukroví – byly to skořičky a cringles (samozřejmě nesmělo chybět manufakturní ulehčení už tak jednoduché práce). Povídali jsme si o tom, co bychom chtěli za dárky a jak budeme trávit sváteční dny. Pak jsme si zahráli vánoční hru a pomohli myším najít mrkev.
Poslední schůzka před vánoci byla sváteční, rozbalili jsme si společné dárky, což byly deskové hry do oddílu a rovnou jsme si je i zahráli. Pak jsme venku blbli s neonovými tyčinkami a prskavkami a vytvářeli různé obrazce na dlouhou expozici. Nejlépe se povedl nápis Orbis.
V prosinci jsme měli jet na víkendovou vánoční výpravu, ale vzhledem k epidemiologické situaci jsme se rozhodli, že uděláme jen jednodenní výpravu. Sraz byl v klubovně. Nejdříve se luštil vzkaz, kde je začátek trasy – byl u krotitelů ohně – a děti se tam musely dopravit každý zvlášť. Kdo nevěděl, kudy se tam jde, musel se zeptat kolemjdoucích. Tři skauti zatím šli koupit mrkve do pokladu ;D. U hasičské stanice pak každý dostal itinerář cesty a zase sám šel skoro až k pískovně, kde čekal čokoládový (a samozřejmě mrkvový) poklad.
Po nasbírání dřeva jsme rozdělali oheň a opekli buřty. Naštěstí byl ještě sníh, takže byla pořádná koulovačka. Pak někdo vytáhl provaz a všemožně jsme s ním blbli, zkoušeli jsme jeho sílu, hráli přetahovanou tři proti devíti a požívali ho jako síť v improvizované hře na rybičky. Cestou domů jsme si jen zahráli úspěšnou hru provázky a už se muselo ke klubovně, kde už čekali rodiče. Celkových 7 hodin uběhlo jako voda a někteří se konečně naučili pořádně škrtat sirkami :D.